Pochybuješ o sobě? Výzkum ukázal, že právě to ti v dospělosti pomůže

Pět set mladých lidí, jedenáct let sledování, tisíce zápisků o tom, jak se den co den cítí ve svém životě. Nizozemští vědci sestavili studii, která mění pohled na to, co v pubertě prožívají ti, kteří si nejsou jistí sami sebou, a výsledky jsou překvapivé.

Sedíš s kamarády a jeden z nich přesně ví, co chce studovat. Druhý si je jistý, kdo jsou jeho nejlepší přátelé na světě. A ty? Ty to celé posloucháš a říkáš si, že něco děláš špatně, protože ty nemáš vůbec ponětí, co chceš, natož jak k tomu dojít, aby to klaplo.

Na Utrechtské univerzitě se rozhodli tohle prožívání vzít vážně a pět set teenagerů sledovali jedenáct let, od třinácti do čtyřiadvaceti let. Účastníci každý den zapisovali, jak pevně se drží svých přátelství, svých školních plánů a svých představ o sobě. Výsledky pak vědci porovnali s tím, kde tito lidé skončili v dospělosti, a to, co našli, stojí za pozornost.

Jistota ostatních není to, čím se zdá

Tohle je část, u které stojí za to se zastavit. Studie rozdělila účastníky do několika skupin podle toho, jak svou identitu v dospívání prožívali. Jedna skupina působila navenek sebejistě, měla jasné plány a o alternativách moc nepřemýšlela. Na první pohled přesně ti lidé, kteří to mají vyřešené. Jenže vědci zjistili, že tato skupina svou identitu ve skutečnosti aktivně nezkoumala, prostě přijala to, co přišlo, a dál se neptala.

Druhá skupina vypadala zvenku nejistě. Přehodnocovala rozhodnutí, pochybovala o přátelstvích, měnila názory na to, co chce od školy. Jenže právě tato skupina si v dospělosti vybudovala prokazatelně pevnější a vědomější pocit toho, kdo jsou. Jejich sebejistota ve čtyřiadvaceti nebyla jen zdánlivá, protože si ji prožili opravdu.

Mohlo by tě zajímat

Rozvoj

Nevíš, kdo vlastně jsi a kam patříš? To zná skoro každý z nás

Pocit, že nevíš, kdo jsi nebo kam vlastně směřuješ, zná spousta z nás. Není to slabost ani osobní selhání. Je to součást procesu, který probíhá celá léta, zvlášť tehdy, když se všechno kolem mění rychleji, než stíháš vstřebat.

20. 04. 2026Markéta Paločková4 min.

Kamarádství a škola nemusí jít ruku v ruce

Výzkumníci sledovali identitu ve dvou oblastech zvlášť, v přátelstvích a ve vzdělávání, a narazili na věc, která se v praxi ukazuje celkem často, ale málokdo o ní mluví. Spousta mladých lidí ve studii prožívala tyto dvě oblasti úplně jinak. V přátelstvích se cítili pevně a jistě, ale ve vztahu ke škole a budoucím plánům stále tápali. U jiných to bylo přesně naopak.

Tento nesoulad v prožívání vědci neoznačili za problém, ale za naprosto přirozený stav. Různé části toho, kdo jsme, se nevyvíjejí ve stejnou dobu a stejným tempem. Takže pokud ti připadá, že v něčem víš, kdo jsi, ale v jiné oblasti se stále hledáš, nesvědčí to o tom, že tě ovládá nerozhodnost či nestálost. Svědčí to o tom, že jsi normální teenager.

Co se ti děje v hlavě každý den

Vědci popsali mechanismus, který v dospívajícím mozku probíhá prakticky neustále, a dali mu název cyklus formování identity. Funguje tak, že když přijmeš nějaké rozhodnutí, třeba ohledně kamaráda nebo toho, co tě ve škole baví, mozek automaticky začne testovat, jestli to skutečně platí. Hledá trhliny, ptá se na alternativy, porovnává. Pak se vrátíš k původnímu závěru nebo ho upravíš a celý proces začne znovu.

Tenhle cyklus probíhá každý den, opakovaně, a jeho existence v datech vědce vůbec nepřekvapila. Co je ale podstatné? U těch, kteří v něm zůstávali, kteří si dovolili pochybovat a přehodnocovat, skončil vývoj identity v dospělosti na pevnějším základě. Mozek si tímto způsobem buduje něco, co by se dalo přirovnat k prověřené sebejistotě, protože prošla zkouškou.

Mohlo by tě zajímat

Zdraví

Dopamine Dressing: 5 konkrétních barev, které tě spolehlivě vysekají z březnové depky

Barvy nás ovlivňují víc, než si připouštíme. Vědecké výzkumy z oblasti psychologie barev to čím dál důsledněji potvrzují. Dopamine dressing přetváří tato zjištění do praxe a nabízí způsob, jak vědomě pracovat s tím, co si každé ráno vezmeš na sebe.

07. 03. 2026Markéta Paločková4 min.

Pochybování tě v dospělosti dostane dál

Jedenáct let dat, pět set lidí a jasný závěr? Kdo v dospívání hledal, pochyboval a přehodnocoval, ten si v dospělosti stojí pevněji než ten, kdo to nikdy neřešil. Tenhle výsledek neznamená, že hledání je příjemné nebo snadné, ale znamená, že má smysl a že vede někam konkrétně.

Takže až ti příště bude připadat, že ostatní to mají vyřešené a ty ne, vzpomeň si na to, co zjistili vědci v Utrechtu. Za tou zdánlivou jistotou ostatních možná není hluboce prověřená identita, ale jen povrchní klid. A to, čím ty teď procházíš, i když to tak nevypadá, tě s velkou pravděpodobností dostane dál.